Duda: Chtěli jsme potvrdit naší výhru ze Zlína, což se podařilo

Na plac se v domácím duelu s Vrchovinou dostal LUKÁŠ DUDA až v průběhu druhého poločasu, když vystřídal chybujícího zadáka Igbinobu. Nakonec se stal hrdinou zápasu, když jeho střela z otočky propadla za záda soupeřova gólmana. Dudův gól nám nakonec přinesl v zápase s Vrchovinou tři body.

Lukáši, jak ze svého pohledu hodnotíš utkání s Novým Městem?

Dostali jsme někde v první minutě gól, což není nikdy dobré hned tak ze startu inkasovat. Zvládli jsme vyrovnat, jenže pak nám soupeř znovu odskočil. Naštěstí se klukům podařilo brzy vyrovnat. Musím říct, že jsme dobře bojovali. Terén byl těžký, ale poprali jsme se s tím. Dařilo se nám kombinovat po zemi, ale byli jsme v první půli jakoby ještě takoví nervózní. Ve druhém poločase si myslím, že jsme měli více šancí. Podařilo se mi vstřelit rozhodující gól, a to jsem ještě mohl na dva přihrát Varymu (Adamu Varadimu, pozn. red.). Každopádně utkání hodnotím pozitivně. Máme ze dvou zápasů šest bodů, musíme být za to rádi.

Určitě to ale bylo úplně jiné utkání, než to, co jste odehráli v minulém týdnu ve Zlíně?

Jo, s tím souhlasím. Ve Zlíně to byl úplně jiný zápas, doma jsme už přeci jen hráli více kombinačně. Snažili jsme se o to, co máme nacvičené z tréninků.

Zmínil jsi, že máme na jaře na svém kontě šest bodů, ale musíme také zmínit, že duel s Vrchovinou byl v podstatě střetnutím o těch „pomyslných“ šest bodů, vždyť soupeř byl v tabulce jen těsně pod námi…

I proto máme z výhry velkou radost. My ale hlavně chtěli potvrdit ty získané body ze Zlína, což se nám podařilo. Jak říkám, jsme s úvodem jara spokojeni, ale musíme jít pořád dál.

Ty jsi šel na hřiště na začátku druhého dějství. S jakými úkoly tě vlastně trenér Racko na plac posílal?

(smích) Určitě jsem to měl na hřišti hlavně rozhýbat.

…. a to se, myslím, podařilo, ne?

Jo, asi ano, ale musím říct, že mi k tomu hodně pomohli kluci. Jak tady před rozhovorem zmínil náš trenér, jsem zpátky vlastně po nějakém půl roce, kdy mě trápil meniskus. Moc jsem toho tedy neodtrénoval, vlastně jsem do přípravy vlétl někdy týden nazpátek. Takže pro mě je to strašně důležité, ať se týmu daří a já se co nejrychleji do toho zase dostanu.

Cítil jsi na sobě takovou větší chuť a hlad po fotbale? Ti hráči, co dlouho nemohli trénovat, to tak přeci mají, ne?

To určitě… Jak jsem viděl kluky od první minuty na hřišti, tak mě to hodně motivovalo, být tam zase s nimi. Teď si to místo musím vybojovat.

V příštím týdnu hrajeme znovu doma, kdy budeme hostit Hlučín. Co k tomuto soupeři?

Určitě jim máme co vracet. Nejen já, ale v našem týmu je spousta dalších kluků, kteří mají pořád v paměti to, že to byl právě Hlučín, který nám tehdy v posledním kole zhatil postup do druhé ligy. Na podzim jsme u nich prohráli zase 1:4, fakt jim máme co vrátit.

Není tajemstvím, že se v klubu ještě věnuješ trénovaní mladých začínajících fotbalistů. Jak to jde vše vůbec časově zvládnout? Přeci jen máš své tréninky a zápasy, k tomu pak ještě dny s mladými hráči…

Ve Vratimově se věnuji fotbalové školičce, což jsou úplně ty nejmenší děti. Za tu práci jsem strašně moc rád, děti jsou opravdu šikovné a hlavně poslouchají (smích). Skloubit to ale jde. Mám u sebe asistenta, takže se společně domlouváme, jak tréninky naplánovat. Kromě hraní a trénování mám ještě i školu, takže to musíme vždy nějak udělat. Teď máme turnaj v neděli, takže ideálně naplánováno. V příštím týdnu ještě hrajeme v brušperské hale, ale pak si začátkem dubna zahrají děti fotbal na umělé trávě v Krnově. Už to na nich vidím, že by také rádi trénovali venku a ne jen v tělocvičně.