Vojta Osvěčík: Síla týmu je teď největší, co tu těch šest let jsem

Na úvod sezony dokázal B tým Vratimova zvítězit v Libhošti 3:0. Nejen o tomto utkání jsme si povykládali se záložníkem Vojtěchem Osvěčíkem.

Vojto, pojďme se s odstupem času ohlédnout za prvním mistrovským zápasem, který jste v Libhošti vcelku hladce vyhráli tříbrankovým rozdílem…

Tak první poločas jsme měli v režii hlavně my. Domácí spíš čekali na to, co předvedeme. Tomu také odpovídal i poločasový výsledek, kdy jsme vedli dva nula. Naopak začátek druhé půle už byl z naší strany trochu horší. Nevěděli jsme vůbec, co od toho čekat, zda se na nás Libhošť vrhne, nebo budou nadále vyčkávat. Těch prvních patnáct či dvacet minut bylo nic moc. Pak se už de facto čekalo na to, kdy zápas skončí a my svou zaslouženou výhru pak potvrdili v samém závěru tím třetím gólem.

Ty ses na výhře podílel dvěma góly. Jak jsi je viděl z tvého pohledu?

Tak ta první branka padla z přímého kopu. Ten jsem kopal z nějakých pětadvaceti metrů asi. Na druhý gól mi nahrál Lukáš Brezula a šel sám na jejich branku. Střílel jsem někde ze šestnáctky. Byly to takové, jak to říct (pokyvuje zamyšleně hlavou), ne vyloženě tutovky, ale ta druhá asi jo. Ta první to byla spíš životní (smích).

Strašně dlouho se nehrály ostré zápasy. Dá se vůbec odhadnout, jak těžká to bude pro Vratimov sezona?

Tak my jdeme do sezony s tím, že chceme postoupit. To každopádně. Takový cíl jsme měli už v minulém roce, kdy jsme to neměli zrovna špatně našlápnuté. Škoda jen toho, že nám to tehdy přerušil Covid. Teď jen doufáme, že budeme pokračovat v tom, co jsme rozjeli v té první části a uvidíme, jak vše dopadne. Jen se musí sezona dohrát.

Kádr rezervy se trochu obměnil, navíc si můžete pomoci některými hráči třetiligového áčka. Může to být pro vás výhoda?

Výhoda to pro nás určitě bude. Pokud k nám nějací kluci z áčka přijdou, tak nám pomůžou. Ve Vratimově je už skoro takovým pravidlem, že tu de facto každou sezonu rozjíždíme s pěti šesti novými kluky v kabině. Takže se na každou sezonou připravujeme skoro s polovinou nového manšaftu. Ale ta síla tu myslím že teď je asi největší, co tu těch šest let působím. I proto věřím, že teď máme velkou šanci se znovu vrátit do kraje.

V sobotu nás čeká druhé utkání v řadě, které odehrajeme na hřišti soupeře. Pojedeme na Lučinu, kde to určitě nebudeme mít jednoduché. Souhlasíš?

Jo, tam se hraje opravdu hodně špatně. Mají tam spoustu fanoušků, dobré zázemí, navíc jsou při domácích zápasech vždy hodně nahecovaní. Bude to tam těžké, ale ono to tam vlastně nikdy nebylo jednoduché hrát. Myslím, že jsme tam hráli asi jen dvakrát zatím, ale pokaždé nám dali pocítit, že jsou doma. Každopádně se na sobotní zápas těšíme.