Brankář Střalka byl v Blansku naší oporou

Své první čisté konto ve třetí lize vychytal pětadvacetiletý gólman Adam Střalka. Ten si svou premiéru v MSFL užil se vším všudy a nám se po utkání svěřil s pár odpověďmi.

Tomu se říká premiéra jak hrom. Tři body na hřišti soupeře, čisté konto, několik chycených důležitých šancí soupeře. Jak jsi viděl duel v Blansku z tvého pohledu?

První utkání soutěže a soupeř, který hrál minulou sezonu 2. ligu. Nevěděli jsme, co od Blanska čekat, takže v tomhle ohledu to byla pro nás jedna velká neznámá. Hra byla velice vyrovnaná a oba týmy si vytvořily několik velice dobrých příležitostí na to skórovat. Jsem hrdý na naše kluky, že to zvládli a bojovným výkonem dokázali, že nejsou v týmu náhodou. Co se týče mě, tak jsem šťastný za to, že jsem mohl týmu pomoci ke třem bodům a ukázal jsem všem, co o mně pochybovali, že na to mám.

Která ta situace Blanska byla pro tebe asi nejtěžší?

Je složité vybrat nejtěžší situaci. Blansko mělo opravdu hodně šancí a jak já, tak naše obrana, musela být neustále ve střehu. Kdybych ale musel vybrat jeden moment, tak by to byla situace na začátku druhého poločasu, kdy jeden z protihráčů už uklízel míč do prázdné brány, ale naštěstí pro nás, trefil mě.

Rozhodující gól jste dali až v nastaveném čase. Věřil jsi v té chvíli, že se vám to může ještě podařit?

Už před zápasem jsme tam jeli samozřejmě vyhrát. Vždycky jsem věřil v sílu našeho mužstva. Hraje se do poslední minuty a tento zápas byl důkazem toho, že se vyplatí být trpělivý, a ono to dříve nebo později přijde. Samozřejmě jsme měli velkou dávku štěstí, ale to k fotbalu prostě patří.

Ty jsi do třetí nejvyšší soutěže nakoukl „až“ v pětadvaceti letech. Cítíš se teď více vyzrálý, než když jsi býval ještě nezkušeným mladíkem?

Podle mého názoru přišel teď ten správný čas. Určitě mi pomohlo, že jsem v 17 letech nakoukl do dospělého fotbalu, i když to byla podstatně nižší soutěž a s MSFL se to nedá srovnávat. Spoustu věcí teď vidím jinak, jak na hřišti, tak i mimo něj. Dospěl jsem do toho věku, kdy vím, co si můžu dovolit a co ne, a to je podle mě velice důležité, jak ve fotbale, tak i v osobním životě.

Do Vratimova jsi zavítal ze Starého Města, kde jste měli super partu. Bylo těžké z tohoto kolektivu nakonec odejít?

Ve Starém Městě jsem strávil sedm let a měl jsem tam spoustu kamarádů a taky svého bratra. Bylo velice těžké se rozloučit s klukama, se kterýma jsem toho tolik prožil, ale tohle byla možná má poslední šance se dostat výš a byl bych hloupý, kdybych toho nevyužil.

Ty máš před sebou ve stoperské dvojici dva hráče z ciziny (Danyla s Johnem). Jak vůbec probíhá mezi vámi komunikace?

Pár anglických slovíček umí každý a takové heslovité pokyny jsou základ, ale rád bych oba kluky pochválil za to, jak se tady adaptují. Oba kluci se učí mluvit česky a musím říct, že každý týden je vidět a hlavně slyšet, zlepšení. S Johnem už se domluvíme s přehledem a Danylo je velice snaživý, ale ještě to není ono. Je to i tím, že John už v Česku hrál a měl více času na to se náš jazyk naučit, ale věřím, že za pár týdnů, či měsíců, už takhle bude mluvit i Danylo.

Za týden vás čeká domácí premiéra s béčkem Zlína. Jak se těšíš na toto utkání a na vratimovské fanoušky, kteří třebas už jen ze zvědavosti, na zápasu určitě dorazí?

Na každý zápas se těším tak, jako by byl můj první v životě. Nebude to jednoduché, ale to nebude žádný zápas v této soutěži. Co se týče divácké kulisy, tak doufám, že dorazí co největší počet lidí a jsem rád, že se konečně může přijít podívat i má rodina.